Informace - Bukové hory

Kdo chce, může se třeba na celé dny ukrýt před světem v některé z vesniček pohoří Bukové hory, v nichž všechny cesty končí, a tak turista nemůže jít dál, nanejvýš má možnost obrátit se zpátky, odkud přišel, ale k podobnému účelu nejsou špatné ani turistické chaty skryté hluboko v lesích. Až se člověku zase zasteskne po velkoměstském ruchu, hravě se odtud dostane do nejlidnatějších měst zdejšího regionu. Podobně jako potok Szinva, jenž sice pramení samotářsky v lese, ale z panensky nedotčené přírody brzy horempádem uhání k Miskolci, nejdůležitějšímu městu této severomaďarské oblasti, u kterého se vlévá do řeky Sajó. Moderní velkoměsto obklopila příroda nevšedními pozoruhodnostmi. Nedaleko odtud je Miskolctapolca, městečko plné lesíků, parků a kopečků – mimo jiné také s jezerem, kde se půjčují loďky, s koupalištěm a léčebnými jeskynními lázněmi. Velmi rádi se tu rekreují i obyvatelé dalekých krajů. Za světový div je považována voda v tůňkách a studánkách zdejšího jeskynního systému, protože její teplota dosahuje až 20-28 °C, což je v krasových útvarech zcela ojedinělé. Pěkně obnovené, rozšířené a zmodernizované jeskynní lázně poskytují hostům, kteří se mohou koupat ve skalních prohlubních, výklencích a v úzkých jeskynních chodbách, naprosto kuriózní zážitek. V katastru města Miskolce stojí také hrad Diósgyőr, který byl postaven ve 14. století, za vlády Ludvíka (Velikého) z Anjou, a který má čtyři věže. V hradních kasematech si lze prohlédnout největší panoptikum ve střední Evropě, jehož 67 figurín zpodobňuje výjevy ze života na dvoře krále Ludvíka Velikého.

Národní park Bukové hory

Lillafüred: Nese v názvu ženské jméno, protože je velm i krásný. Svým půvabem připomíná ženu toho typu, k němuž patřila paní Lilla, choť bohatého magnáta, s jehož vydatnou podporou se začalo stavět zdejší ústřední letovisko. Hotel Palota, který byl před nedávnem rekonstruován, vyrostl na pobřeží jezera Hámori ve 20. a 30. letech minulého století ve stylu loveckých zámečků typických pro dobu krále Matyáše Corvina. Letní hosté se mohou po jezeře projíždět v loďkách, mohou obdivovat 17,5 m vysoký vodopád na Szinvě, lesní úzkokolejka je proveze celým údolím Garadna, v němž jsou vyhlášené líhně pstruhů, nebo se mohou vydat na prohlídku krasových jeskyní. Horolezci se zase mohou pokusit o zdolání skalních stěn ve Felső-Hámoru.

Szilvásvárad: Nejnavštěvovanější výletní místo v pohoří Bükk, kde návštěvníky očekává pohádkově krásné prostředí se zámkem a kostely. Pro milovníky jezdectví je tu připravena nejhezčí jezdecká dráha v Evropě, zatímco zájemci o archeologii najdou na kraji obce kopec Istállós-kő, který ve svém nitru skrývá jeskyni obývanou svého času pračlověkem. Na okolních lukách se svobodně a v přirozených podmínkách popásají legendární lipicáni, pod uměle zvýšenou hladinou údolního potoku Szalajka se zase prohánějí pstruzi. Toto úchvatné horské údolí můžeme procestovat úzkokolejnou železnicí, pěšky, na kole, případně v kočáře taženém koňmi – ale ať už se rozhodneme pro jakýkoli způsob dopravy, stojí za to přerušit cestu u vodopádu Fátyol – jehož název připodobňuje padající vodu k závoji – a u Lesního muzea (Erdei Múzeum).

Bogács: Obec ležící na cestě mezi městy Eger a Miskolc prodělala v poslední době dynamický vývoj, takže dnes už od pohledu připomíná lázeňská místa, která byla v módě za někdejšího Rakouska-Uherska. V místních termálních lázních je na hosty pamatováno se vším komfortem a přehradní nádrže v nejbližším okolí jsou vysloveným rájem rybářů. Bogács také každoročně připravuje pro návštěvníky bohatou nabídku kulturních programů, jejíž součástí je například lázeňský festival, pěvecká soutěž nebo vinařská slavnost.

Szomolya: Nad touto vesnicí jsou k vidění největší exempláře kuriózních skalních útvarů, takzvaných kamenných úlů, typických pro jižní část pohoří Bükk. Otvory vymleté a vyhloubené do homolovitých skal o výšce 3–15 m jsou výtvory dílem přírodní, dílem lidské, přičemž v období mezi 11. a 15. stoletím se skutečně používaly jako včelí úly. Podle jiných teorií však tato místa sloužila jako obětiště.

Aggtelek: Opatrně se zájmem o krasové jeskyně, protože kdo do jejich fantastického podzemního světa jednou nahlédne, nikdy už po něm nepřestane toužit! Bude jej chtít příště poznat ještě lépe a podrobněji a zažívat v něm nová a nová dobrodružství. Předností Národního parku Aggtelek je právě to, že nejen začátečníky, ale i pokročilé speleology překvapí vždy nějakým neotřelým zážitkem. Vápníkové masívy tohoto 220 miliónů let starého krasu (jeho dřívější maďarské označení zní Gömör–Tornai-karszt, zatímco dnes je znám spíše pod názvem Aggtelek-Domica), které se rozprostírají na maďarsko–slovenském pomezí, skrývají ve svém nitru nejrozsáhlejší soustavu krápníkových jeskyní na území Evropy. Rozhodnutím UNESCO z roku 1995 se tyto krasové jeskyně staly součástí Světového dědictví!

Ze 700 různě velkých jeskyní, které zde dosud byly objeveny, jich 273 leží na maďarské straně hranic. Dvacet jeskyní v maďarské části krasu požívá zvýšenou ochranu. Krápník, to je útvar velmi choulostivý; roste tempem jeden milimetr za 15-20 let, ale dotkne-li se ho lidská ruka, jeho růst se zastaví, ba co víc, celý krápník je tím odsouzen k zániku. Nejpodivuhodnější a nejdelší jeskyní tohoto krasového systému je Baradla, jejíž délka činí celkem 24 km (z toho 5,6 kilometrů přesahuje na území Slovenska) a kterou také navštěvuje nejvíce turistů. Prastaré kosti a nástroje, které tu byly nalezeny, svědčí o tom, že už před sedmi tisíci lety tuto jeskyni obýval člověk. Zakládal v ní i oheň, ba později používal i mocně dýmající pochodně. Od konce 19. století, kdy začaly jeskyni popularizovat četné články v tisku a knihy, sem pravidelně přicházely početné skupiny návštěvníků, které si na cestu svítily pochodněmi. V důsledku toho byly celé trsy krápníků postupně začerněny sazemi. Ale jsou tu i jiné kamenné zázraky divukrásných tvarů, které zase hrají do žluta nebo do červena, protože je zbarvily různé minerální látky. V jeskynních partiích, které byly probádány teprve nedávno, se zase našly krápníky “oděné” elegantní barvou slonoviny, jejíž estetický účinek umocňuje lesk způsobený vlhkostí. Jednou z proslulých částí této krasové soustavy je jeskyně s vynikající akustikou, která je proto využívána jako koncertní hala. Je jako stvořená pro to, aby okouzlovala obecenstvo hudebními tóny, doprovázenými navíc kompozicí ze světelných efektů. Stačí, když trochu popustíme uzdu fantazii (což v podzemním světě mystických tvarů není nijak obtížné), a už máme pocit, že se hudba a zpěv line ze samotných krápníků. Není divu, že se na tomto překrásném místě pravidelně pořádají velkolepé koncerty za účasti význačných domácích i zahraničních interpretů.

Některé úseky jeskyně Baradla jsou přístupné s průvodcem. Na prohlídkový okruh, který je dlouhý 1 km, se vychází ve skupinách z Aggteleku nebo z obce Jósvafő. Na základě předběžné domluvy se ovšem pro dobrodružnější povahy pořádají i mnohem delší prohlídky po ztížené, sedmikilometrové trase, které trvají 5-7 hodin a jsou zpestřeny lezením po břiše, šplháním po žebříku a přechodem proláklin vymletých vodou. Gömörszőlős: Tato vesnička, která čítá sotva sto duší, leží v idylické krajině poblíž Aggteleku a díky svým pěkně renovovaným starobylým venkovským stavením se z ní stalo oblíbené letovisko milovníků tradičního způsobu života na vesnici. Pravidelně se tu také pořádají ekologické tábory. Od místních řemeslníků se zájemci mohou přiučit pomalu vymírajícím, kdysi však rozšířeným oborům, jako je perníkářství nebo výroba plsti. Mezi další zajímavosti, které v této vsi návštěvníky očekávají, patří stálá regionální vlastivědná výstava, manufaktura na zpracování vlny a ovocný sad založený před 400 lety. V roce 1999 získala obec od letecké společnosti British Airways cenu Turismus pro zítřek.

Rakaca: Vydáme-li se od obce Jósvafő po silnici na východ, dorazíme k jedné z největších maďarských horských vodních nádrží, nesoucí název Rakaca. Jezero o hloubce 2-3 m je napájeno vodou z horských potoků, která je proto křišťálově čistá a průzračná. Není divu, že se v ní prohání mnoho druhů ryb, jež mají velice chutné maso. Skoro celý břeh jezera je proto samozřejmě kolem dokola obsazen rybáři čekajícími na úlovek.

Edelény: Tato obec je známa díky pozůstatkům hradiště z doby osídlování Karpatské kotliny maďarskými kmeny, dále pak díky souboru památek lidové architektury a díky zdejšímu zámku, který patří mezi největší v Maďarsku. 106 zámeckých pokojů svého času obýval František Jan L’Huillier, zámožný velitel vojenského pluku, který se narodil v Alsasku-Lotrinsku. Zámek z první poloviny 18. století, který měl pohnutý osud a vystřídal řadu majitelů, se před nedávnem začal kompletně renovovat.

Szanticska: Nejmenší vesnice v Maďarsku je tak malinká, že ji na většině map ani nenajdete. Ve starobylých chalupách, které se krčí pod svahy pohoří Cserehát, bychom marně hledali někoho z prapůvodních stálých obyvatel. Valná většina budov dnes slouží buď k rekreaci městských chalupářů, nebo jako zotavovny a ubytovny pro účastníky zájezdů a školních výletů. Vesnice má všehovšudy jednu ulici, ve které stojí 21 domů, kostelík, zvonička a hospoda. Starousedlíci jsou v obci zastoupeni pouze dvěma rodinami.