MILÁN (italsky
Milano ) je druhé největší italské město, hlavní město oblasti
Lombardie a provincie
Milano . Je slavné jako město obchodu, bank a módy, jako sídlo opery La Scala a fotbalových klubů AC a Inter
Milán . Proslavila ho velká gotická katedrála a řada dalších památek. Město se nachází v nížině v západní části
Lombardie a protékají jím jenom malé řeky (Lambro, Olona, Seveso), většinou pod zemí. Město má 1,3 milionu obyvatel, s aglomeracemi až 4 miliony.
Latinský název města Mediolanum, z něhož se odvozuje název
Milano , je patrně keltského původu a znamenal „město uprostřed roviny“. V pátém století př. n. l. zde bylo sídliště keltských Insubrů, které roku 222 př. n. l. dobyli Římané. Roku 293 za císaře Diokleciána se stalo hlavním městem západní Římské říše a roku 313 zde císař Konstantin I.
Ediktem milánským povolil v celé říši křesťanství. Roku 402 město obléhali Visigóti a císařská residence se přestěhovala do Ravenny. Pak bylo město několikrát dobyto a poničeno, roku 539 Langobardy (odtud název provincie
Lombardie ) a roku 774 je dobyl
Karel Veliký a přičlenil ke své říši.
Roku 1162 je dobyl a vyplenil císař
Fridrich I. Barbarossa za účasti českého vojska knížete
Vladislava II., který za to dostal královský titul. Dobývání
Milána , při němž se čeští válečníci vyznamenali odvahou, ale také krutostí, líčí Dalimilova kronika. Brzy obnovené město stálo v čele
Lombardské ligy měst (1167) a od roku 1184 se stalo vévodstvím, jemuž vládly rody
Visconti a později
Sforza. Za nich se
Milán stal jedním ze středisek italské renesance, ale také signorií a nejmocnějším a nejucelenějším státem na poloostrově. Na dvoře vévody Lodovica Sforzy zv. Il Moro pobýval po několik let
Leonardo da Vinci, namaloval zde mj. slavný portrér Dáma s hranostajem (zpodobňuje pravděpodobně vévodovu družku Cecilii Gallerani) a kostel Santa Maria de Grazia vyzdobil malbou Poslední večeře Páně.
Roku 1515 dobyl město francouzský král František I., už roku 1525 je ale dobyl císař Karel V. a město přešlo do držení španělských Habsburků. Od 18. století se
Milán stal
střediskem nové opery: tři opery zde napsal Mozart a divadlo La Scala později proslavily premiéry děl
Belliniho,
Donizettiho a
Verdiho. Roku 1796 dobyl město Napoleon I., který
Milán prohlásil za hlavní město Italského království a dal se ve zdejším dómu korunovat italským králem. Po Napoleonově pádu vrátil Vídeňský kongres 1815 Lombardsko
Rakousku .
Protirakouské povstání v Miláně roku 1848 sice maršál Radecký po čase potlačil, nicméně po porážce u Solferina 1859 se
Rakousko muselo
Lombardie vzdát ve prospěch sjednocující se
Itálie . V tomto sjednocování hrál
Milán vedoucí úlohu a stal se střediskem italského průmyslu, železnic i financí. Roku 1919 zde
Mussolini založil své
fašistické hnutí a odtud zahájil 1922 svůj pochod na
Řím . V okolí
Milána byl také 1945 zajat a popraven.
V poválečných letech se do
Milána stěhovaly tisíce lidí z jižní
Itálie a počet obyvatel vyvrcholil roku 1971. Potom sice poklesl, jak se lidé stěhovali do okolí, v posledních letech ale opět stoupá.
V Miláně je řada velkých bank, sídlo velkých firem (Pirelli, Alfa Romeo aj.) a pravidelných veletrhů FieraMilano.
Milán je významný železniční a dálniční uzel, má dvě mezinárodní letiště a blízko města je závodní okruh Monza.
Ve městě sídlí 12 vysokých škol, slavné jsou zejména umělecké školy.
Milán patří mezi nejbohatší a nejrozvinutější města Evropy. V Miláně se také nachází ekonomická tepna
Itálie - burza Mibtel. Město
Milán má
nejdelší podzemní dráhu v
Itálii (a jednu z nejdelších v Evropě), která měří více než 84 km. Do let 2020 až 2030 by se metro mělo rozšířit až na 100 km.