Název pusta získal kraj v období, kdy se rovina s lesíky a vesnicemi vlivem domácích válek a pak i tureckého vpádu změnila vykácením lesů, zanikáním vesnic a hlavně vypalováním na zamokřenou travnatou prostoru plnou komárů. V 19. století byla vybudována síť odvodňovacích kanálů a hrází kolem Tisy, což následně vedlo k zasolování dříve úrodné půdy. Extrémním podmínkám se postupně přizpůsobili i lidé a jejich zvířata. Tak můžete vidět
rohaté ovce račky, jejichž vlnu neprofoukne ani silný vichr, kučeravá prasata (plemeno mangalica) nebo bílý rohatý skot, který přežije snad cokoliv. A také místní pastevce –
čikoše, doslova srostlé s koňmi. Travnatý povrch se střídá s
ostrůvky slanomilné vegetace (jitrocely, rožce, štírovníky, pelyňky či šalvěj) s množstvím kobylek, sarančí a všelikého jiného hmyzu. A nad tím ptáci, např. kulík mořský, špaček růžový, raroh velký či orel královský. A hlavně několikatisícová populace „evropského pštrosa“
dropa velkého. Step ovšem tvoří jen něco přes polovinu rozlohy
národního parku . Zbytek tvoří mozaika
močálů, vlhkých luk, rašelinišť, slanisek a rybníků. Kolem vody a ve vodě roste bujná vegetace (např. řezan pilolistý) a hlavně se zde vyskytují vodní ptáci. Od hus, sýkořice vousaté, kolpíka bílého po rákosníky, chřástaly či bahňáky. S podzimem lze vidět ohromná hejna stěhovavých ptáků (třeba
až 30.000 jeřábů popelavých pohromadě), což jinde ve střední Evropě neuvidíte. Centrem parku je vesnice
Hortobágy s
300 let starou čárdou (místní hostinec), devítiobloukovým kamenným mostem, pastýřským muzeem a zajímavým trhem s ukázkami místních lidových výrobků.