Méně navštěvovaná
Malá Paklenica (dlouhá 12 km)má přírodu mnohem divočejší, nemá však tak vysoké skalní srázy podél říčky. V
národním parku bylo také objeveno asi 70 jeskyň. Zpřístupněna je pouze jediná, největší z nich –
Manita peč. Je dlouhá asi 170 metrů a má nádhernou krápníkovou výzdobu. Klima v
národním parku silně kolísá podle roční doby, od zimních mrazů až 20 pod nulou po letních 35 C. Na území parku nalezneme pestrou škálu rostlinný stanovišť . Zhruba dvě třetiny plochy tvoří lesy, v nižších polohách hlavně
staré bučiny, místy obtížně průchodné porosty dubu pýřitého s vtroušenými jasany a habrovci. Výše rostou borové lesy tvořené borovicí černou a nad nimi roste kleč (nejvyšší polohy parku sahají až nad 1.660 metrů). Z jara se celá oblast pokryje kobercem květů
bramboříků, vstavačů, bělozářek, kosatců a dalších květin, včetně přes 40 druhů místních endemitů (např. zvonek velebitský, řeřišníček chorvatský či lomikámen velebitský), které jinde než zde neuvidíte. Z fauny jsou hojní ptáci – skalník modrý, orel skalní,
slavík obecný (který zde zpívá běžně i ve dne), žluva obecná a vzácně i sup bělohlavý. Vyskytují se i dva druhy jedovatých hadů – zmije růžkatá a zmije Ursiniho. Velmi atraktivní je i asi centimetrový
pavouk stepník rudý, jehož sameček má jasně červený zadeček, takže můžete pozorovat rychle se pohybující červenou skvrnu na bílých skalách. Z historických památek je nejzajímavější předrománský kostel sv. Petra ve Starigradu-
Paklenici .