Benátky, ostrovy, slavnosti gondol a Bienále (A36b-13)

Zajímavosti

Murano, Burano, Torcello
Murano, Burano, Torcello – to je trojlce ostrovů v severní části Benátské laguny. Podobné osudy zahrnují lesk a slávu Benátské republiky, ale také úpadek a zapomnění. Murano leží Benátkám nejblíže, pouhé 2 km severně od města. Zároveň je z celé trojice asi nejznámější a to díky sklu. Je jím proslulé benátské sklo, včetně unikátních zrcadel (nikde jinde v Evropě tajemství, jak vytvořit zrcadlo, po celý středověk neznali), které se od roku 1291 nevyrábělo ve vlastních Benátkách, nýbrž na Muranu. A tak bychom měli vlastně říkat „muranské sklo“ a „muranská zrcadla“; jenže historie bývá nespravedlivá a navíc z hlediska státoprávního šlo samozřejmě o součást Serenissimy – Nejjasnější republiky benátské. Prvními obyvateli pěti malých ostrůvků byli uprchlíci z římského Altina, vyhnaní sem Huny v polovině 5. století. Ostatně v římských manufakturách na pevnině mělo svůj počátek i pozdější vyhlášené benátské sklářství. První archeologické důkazy o výrobě skla v Benátské laguně pocházejí ze 7. století z Torcella, kam se ještě dostaneme. Od 10. století pak již existují i písemné dokumenty zmiňující skláře. Známý je například benediktinský mnich Domenico řečený Fiolario, který vyráběl fioly, baňky s dlouhým úzkým hrdlem, pro domácí použití. Později Benátčané dokonale využili své role ve čtvrté křížové výpravě, při níž byla roku 1204 obsazena Konstantinopol. Seznámili se tam mimo jiné detailně s výrobou skla a ovládli obchod s luxusním zbožím prakticky v celém Středomoří.

Poznámky

55. Benátské bienále 2013 – Palazzo Enciclopedico
Umělecký ředitel 55. Bienále Massimiliano Gioni se v letošním ročníku festivalu zaměřil především na otázku, co je to umění, na vztah diváka a díla a na cesty umění časem. Zdůrazňuje, že umění je vždycky nutné nahlížet v historických souvislostech a zároveň i v soudobém kontextu.
Při této příležitosti se rozhodl připomenout fantastický projekt italsko-amerického umělce Marina Auritiho z roku 1955: Encyklopedický palác - Palazzo Enciclopedico. Mělo se jednat o rozsáhlé muzeum, které by shromažďovalo veškeré lidské vědění, sídlilo by ve Washingtonu v budově o 136 patrech, vysoké asi 700 metrů. Jak připomíná Massimiliano Gioni, přání shromáždit veškeré lidské vědění pod jednu střechu je tak staré jako lidstvo samo, a v současnosti se stává tato potřeba ještě naléhavější, ale zároveň zůstává beznadějná.
Na 55. ročníku benátského Biennale tento Encyklopedický palác ožije a zastřeší výstavu, která se snaží zachytit cesty lidské představivosti. Stejně jako Auritiho návrh v sobě zahrnuje jak díla současníků, tak různé historické artefakty, a smazává rozdíl mezi tvorbou profesionálních umělců a amatérů, mezi oblíbenými a zapomenutými tvůrci. Inspiruje se rovněž renesančními a barokními kabinety kuriozit, sbírkami, které lze považovat za předchůdce muzeí.
Biennale 2013 tak nabízí cestu do říše představivosti a zkoumá její funkce a možnosti. Na projektu se podílí na 160 umělců z 37 zemí.
Letošního ročníku festivalu se účastní reprezentanti 88 národů – některé letos poprvé: Angola, Bahraján, Kosovo, Pobřeží slonoviny, Kuvajt, Paraguay, Tuvalu…. Italský pavilón v Arsenale má letos na starosti Bartolomeo Pietromarchi.
Projekt Palazzo Enciclopedico je k vidění v Centrálním pavilónu v Zahradách (Giardini) a loděnicích Arsenale.
Po městě je možné zhlédnout přes 50 doprovodných výstavních projektů.