doprava klimatizovaným zájezdovým autobusem s možností občerstvení (teplé i studené nápoje za Kč), vybaveným DVD.
ubytování 3x hotel ***(2lůžkové pokoje) v luxusním hotelovém resortu Vile Park v Portoroži St Bernardin na břehu moře. Hotel má volný přístup do bazénu, Mořského parku Laguna .
stravování 3x bohatá polopenze, snídaně i večeře formou bufetu
pojištění Cena zájezdu nezahrnuje léčebné pojištění a pojištění na storno. Za příplatek lze u CK zprostředkovat komplexní pojištění do zahraničí od pojišťovny UNIQA (balíček obsahuje pojištění léčebných výloh, úrazové pojištění, pojištění na storno a pojištění odpovědnosti za škody).
kapesné doporučujeme na vstupné 45€, celkové kapesné min. 75€, uvedené ceny jsou orientační a lze získat skupinovou slevu (obvykle od min. 20 osob).
Poznámky Lipicáni a španělská jezdecká škola
Proslulé plemeno bílých koní (hříbata se rodí tmavá, dospívající koně postupně vybělují) pochází ze starých španělských plemen, podobně jako jejich vzdálení příbuzní z Čech - kladrubáci. Jejich předky přivedli Habsburkové v 16. století do rakouských zemí. Plemeno bylo vyšlechtěno především v hřebčíně v Lipici (tehdy pod habsburskou vládou). Není bez zajímavosti, že hřebčín založil roku 1580 arcivévoda Karel Štýrský, nejmladší syn Ferdinanda II. a otec císaře a krále Ferdinanda II., tedy Habsburk, který jinak zůstává zcela ve stínu významnějších příslušníků svého rodu. Již dříve, roku 1572, však vznikla u císařského dvora Španělská jezdecká škola, dnes neodmyslitelně spojená právě s lipicány. Původně sloužila k výcviku mladých šlechticů v jízdě na koni a ze začátku se v ní používalo koní dovezených ze Španěl (odtud název).
Když se rozpadla habsburská monarchie, ztratil rakouský stát hřebčín v Lipici. Po dlouholetých a složitých jednáních byl chov lipicánů na rakouské půdě přeložen do hřebčína v Piberu. Právě odtud pocházejí sněhobíli koně, kteří oslňují diváky z celého světa svými výkony na přehlídkách Španělské jezdecké školy. Chov bělostných koní nicméně pokračuje nerušeně i v původním hřebčíně v Lipici.
Mořský park Laguna
Celkem 7 bazénů s mořskou vodou teplou 26-31 °C v bazénech a 34-36 °C ve vířivkách. Celkem 1.000 m2 mořské vody. Západní klidnější část parku nabízí: plavecký bazén 20x10 m, kulatý bazén o průměru 10 m s masážními lehátky, vodopády, 5 vířivek. Východní část nabízí vodní hrátky: 2 bazény pro děti o průměru 10 m a hloubce 50 cm a třetí dětský bazén o průměru 14 m a hloubce 80 cm, tobogán, protiproud, gejzíry, plavecký bazén 25x10 m, oválný bazén 25x10 m s vodními děly a protiproudem, tureckou a finskou saunu, solária.
zajímavosti Slovinské pohoří Kras, které se prudce zvedá od terstského zálivu a tvoří podhůří Východních Alp mezi Goricí a údolími řek Vipava a Pivka, je oním "původním" krasem, podle něhož je tento typ krajiny pojmenován. Slovo má patrně původ v indoevropském výrazu karr/ karra – skála. Pozdější modifikací tohoto výrazu je kars – označení používané v íránských a zřejmě také ilyrských jazycích pro neúrodnou skalnatou pustinu. Ve slovinštině z toho přesmykem vznikl výraz kras, který pronikl i do různých toponym v rakouských Východních Alpách. Italský název Krasu je Carso, německý Karst.
V průběhu první poloviny 19. století se přírodovědci tehdejšího Rakousko-Uherska začali v souvislosti se stavbou Jižní dráhy - železnice spojující Terst s Vídní - věnovat zevrubnému geologickému průzkumu Krasu. Bylo nutné se vypořádat s divokým skalnatým a velmi členitým terénem. Brzy nato začali tito vědci používat název vrchoviny v poněmčelé formě karst i pro další oblasti tohoto typu. Posléze se toto slovo stalo mezinárodním vědeckým termínem, stejně jako název vědeckého odvětví zabývajícího se tematikou krasu - karsologie. Do češtiny a jiných slovanských jazyků proniklo v původní slovanské formě. Ze slovinštiny pochází také některé termíny užívané v souvislosti s krasem – např. jama, ponor, vyvěračka, polje.
Zjednodušeně lze krasovou oblast charakterizovat jako oblast tvořenou především vápenci nebo jinými usazeninami o vysokém obsahu vápníku, popř. i dalšími horninami a minerály, které se vyznačují rozpustností a dobrou propustností. Ve styku s vodou dochází k reakci, při níž se vytváří kyselina uhličitá, která napomáhá rozrušování povrchu, zatímco na jiných místech se vápník z vody vylučuje a vytváří novou horninu. Povrch je následkem rychlého vsakování vody velmi suchý, naopak spodní vody jsou obvykle hojné. Krajina se vyznačuje specifickým reliéfem s povrchovými trhlinami a hroty – škrapy, prohlubněmi různé velikosti – závrty, plošinami a terasami nad hlubokými říčním korytem, širokými údolími, která vznikají poklesem povrchu – tzv. polje, propastmi, v některých oblastech i osamělými ostře tvarovanými hřebeny či skalními kužely. Vodní toky se často propadají do podzemí a na jiných místech z něj vyvěrají (ponory a vyvěračky). Na některých místech dochází k tzv. bifurkaci – voda z jedné řeky se v podzemí přelévá do koryta, které ústí do další řeky. Činností ponorných řek vznikají jeskyně.
Slovinský Kras, geology též nazývaný matečný nebo klasický kras, splňuje všechny představy o krajině tohoto typu, nacházejí se tu prakticky všechny krasové jevy. Turisticky atraktivní je především rozsáhlý, několikapatrový systém jeskyň a propastí Škocjanské jamy na řece Reka, a neméně proslulé Postojenské jeskyně na řece Pivce, které náleží do severněji položeného Notrjanského krasu. Vrchovina zasahuje i na italské území okolo Terstu coby tzv. Italský kras a náleží do rozsáhlého Dinárského krasu, který se táhne přes značnou část Balkánu.
(informace z: J.Přibyl, V. Ložek a kol.: Základy karsologie a speleologie)